Martenss

Zde je seznam modelů, které provozuji nebo jsem již provozoval:


Hornet X-3D - 2006
Raptor E620 SE - 2009
Raptor 90 3D - 2010
Stiletto - 2011 dokončování stavby
Raptor X50 - 2011
Mini Titan 320SE- 2012
ION Pro Plus - 2013 stavba
Reed 360 - 2016 - létá
Truggy - 2017 - ladím differencial
Beta Quad - 2017 - bude zálet
Oblivion Heli - 2019 stavba

Tyto modely již nejsou v provozu:

Hornet FP Schweizer 300C - 2003
Hunter 400 - 2004
Rasant Speed - 2005
Arrow 40 - 2005
Scorpion - 2005
Eolo R22 - 2006
Swift II - 2006
Staudacher 300D
- 2006
Sukhoi SU-31 - 2007
Raptor 50 V2.5 Titan - 2007
ION Pro Plus- 2007
Spirit Li - 2009
Unique L - 2010

Martenss_1

Vybavení, které používám:

DS-16 Jeti
Start Box

JR 3810 ADT
JR PCM 9X II LE
servisní kufr
Prometheuss
( nabíječ Made by Martenss )


Konec sezony 2010
Konec sezony 2011
Sezony 2012-2016
Konec sezony 2017



Modelařím od roku 2003. Za tuto dobu jsem vyzkoušel mnoho modelů a všechny jsem stavěl jako nové ze stavebnic. Modely letadel pak jedině jako ARF stavebnice. Spalovací motory si zabíhám sám a veškeré vybavení modelů si rovněž sám instaluji a vybírám dle vlastního uvážení. Mé začátky byly těžké avšak po pár letech modelaření jsem překonal všechny základní nezdary. Pojďte se nyní podívat na moji modelářskou éru...

 

Tady to kdysi začalo u mého prvního modelu...

Schweizer 300C

Schweizer

Jako první jsem měl tu možnost se seznámit s modelem mikro elektrovrtulníku Hornet FP ve verzi Schweizer 300C od MS Composit. Bylo to koncem roku 2003 a v té době jsem začínal. O rok později jsem jej přestavěl na verzi Hornet CCPM. Více o Schweizer 300C.

Hunter 400

Hunter

Dalším modelem byl u mě polystyrenový Hunter 400 od Robbe. Hunter byl velmi atraktivním modelem a zaujal mě svým vzhledem a pořídil jsem si jej koncem roku 2004. Tento model měl však velmi těžké začátky a vyžadoval jistou dávku zkušeností, která mi chyběla. Hunter 400 měl poměrně i krátkou životnost. Byl velmi často opravován a hlavní příčinou potíží byl slabý pohon. Speed byl nahrazen střídavým motorem AXI a tříčlánkem lipol. Ale i tak netrvalo dlouho a model byl zrušen. Zhruba po roce a půl jsem si tento model pořídil nový. Ale zde se ukázalo, že nový pohon je příliš silný a stíhačka Hunter 400 se v jednom obratu rozlomila ve vzduchu a nic z ní nezbylo. Více o Hunter 400.

 

Rasant Speed

Rasant

Jako první letadlo na spalovací motor jsem si koupil model od Robbe Rasant Speed ARF. V červnu 2005, ovšem v té době jsem vybíral podle zajímavého vzhledu a ke koupi mě lákal i zajímavý název jako razantní rychlost. To se mi jako velmi nezkušenému nevyplatilo a i tak výborně osazený model v mých rukách nikdy neletěl a proletěl se pouze prvních pár letů v rukou kamarády Jardy. Více o Rasant Speed.

 

Arrow 40

Arrow

V druhé polovině roku 2005 jsem si pořídil druhé letadlo na spalovací motor a byl to Arrow 40 ARF od Hacker model. S tímto modelem jsem jako stále nezkušený začátečník provedl první lety po obloze a prohlásil bych ho za velmi hodný a stabilní model vhodného pro začátečníka i jako dobrý tréninkový akrobatický stroj pro počáteční akrobacii. Ovšem zde se mi osudným stal nenabitý přijímačový pack. Více o Arrow 40. Bohužel od Arrow 40 nejsou fotky hotového modelu, to jsem nestihl.

 

Scorpion

Scorpion

V září 2005 jsem si pořídil skvělý model Scorpion od českého výrobce Reichard model. Zde jsem se potýkal s nepatrným počátečním nezdarem, kdy jsem v pohonu používal vadný pohonný akumulátor 7x1200NiMH GP. Jeden článek byl zkratovaný a motor neměl dost velký výkon pro start. Bohužel vadný článek jsem nezjistil včas a tak Scorpion utrpěl pár šrámů a rozlámaný trup. Model jsem opravil, osadil tříčlánkem lipol a jiným motorem. Celý rok jsem se s ním učil létat a musím říci, že Scorpion typu hotliner mi hodně pomohl a přidal mi dost zkušeností. Po roce jsem ovšem havaroval a osadil jsem nový trup. Scorpion byl prvním modelem, co hodně přežil a vydržel mi téměř rok a půl. Více o Scorpion

 

Eolo R22

Eolo

Pro téměř nulové zkušenosti s pilotáží rc vrtulníků jsem se rozhodl pro pořízení něčeho většího než byl můj dosavadní Hornet a doufal jsem v budoucí úspěch. Měl jsem možnost odkoupit od kamaráda Jardy elektro vrtulník Eolo R22 německé produkce Robbe počátkem sezony 2006. Trvalo pár týdnů, něž jsem Eolo doladil pro vyší výkon a obratnost. Ale byl to první model, který mi takzvaně sedl a posunul jsem se o velký kus dále než bylo jen visení na místě. Po prvních několika málo měsících jsem již zaletěl první zatáčky. Více o Eolo R22

 

Staudacher 300D

Staudacher

Na sezonu 2006 jsem si chtěl pořídit model akrobatického letadla na spalovací motor. Zakoupil jsem tedy Staudacher 300D a osadil jej vybavením z Arrowa 40. Při záletu jsem pro nedostatek zkušeností při druhém startu poslal Staudachera do stromu a tak jeho životnost byla asi jednu a půl hodinu. Více o Staudacher 300D

Swift II

Swift

Pro novou sezonu 2006 jsem si pořídil ještě samokřídlo typu delta jménem Swift II od MS Composit. Křídlo jsem osadil speedem na dvoučlánek lipol, ale to bylo téměř nepoužitelné. Neváhal jsem dlouho a model jsem osadil pohonem z Hunter 400, tedy 3S lipol a Axi. Bylo nutné vyměnit serva flaperonů za silné s kovovými převody a polepit křídlo lepenkou se skelnými vlákny pro zvýšení pevnosti. Swift II mě naprosto uchvátil ovladatelností a svižností s jakou je schopen létat. Swift II byl modelem, který se dal jen těžko zničit a tak jsem sním nalétal mnoho hodin pro potěšení z rychlého a obratného létání. Více o Swift II
.

Hornet X-3D

Hornet

Před koncem roku 2006 jsem si pořídil poslední verzi Hornet X-3D. Měl jsem již nějaké zkušenosti s řízením modelů vrtulníků a tak jsem si poprvé opravdu zalétal s modelem této velikosti. Více o Hornet X-3D.

 

Sukhoi SU-31

Sukhoi

Počátkem sezony 2007 jsem si obstaral nový akrobatický model Sukhoi SU-31 od německé firmy Graupner. Sukhoi je stejných rozměrů jako byl Staudacher 300D. Použil jsem i stejné vybavení a motor. Ovšem nebyl jsem schopen vyladit motor a stále jsem se potýkal s problémy pohonu. Ladění a zalétávání modelu mě natolik otrávilo náladu, že jsem Suhkoie uložil doma a nechal jej na dobu, kdy na něj budu mít zas chuť a náladu. Z prvních letů jsem poznal, že se jedná o velmi obratný model. Asi po půl roce se mi podařilo model rozlétat a jeho chování je poměrně dobré. Více o Sukhoi SU-31.

 

Spirit Li

Spirit

V těsném závěsu za Suhkoiem přišla přestavba modelu Eolo R22 na verzi Spirit Li, kde jsem změnil i osazení modelu. Pohon vrtulky se změnil ze struny na řemínek, motor Mega s desetičlánkem NiCD byl nahrazen motorem Roxxy a novým tříčlánek lipol. Spirita jsem oblékl do nového kabátu tuningovou kabinou z laminátu s uhlíkovým oknem. Spirit zatím ještě není doladěný a ještě se čeká až bude čas na zalétání. Se Spiritem jsem létal ještě ve verzi Eolo R22 na desetičlánek NiCD s motorem Mega a naučil jsem se pár základních akrobatických prvků. Bohužel váha modelu byla příliš velká a pohon slabý a to bylo příčinou mnoha pádů. Více o Spirit Li.

 

Raptor 50 Titan

Raptor50Titan

Jako poslední model, který jsem si pořídl v roce 2007 byl Raptor 50 ve verzi V2.5 Titan 3D. Vždycky jsem si přál velký model vrtulníku na spalovací motor. Doufal jsem, že větší model s větší váhou a silnějším pohonem pro mne bude přínosem co se týče sbírání zkušeností s řízením modelů vrtulníků. Raptor 50 od Thunder Tiger naprosto splnil má očekávání a stalo se tak jak jsem si přál. Během pár týdnu jsem nalétal tolik hodin, co jsem s Hornetem a Eolem R22 nenalétal za rok. Jako velké plus je možnost rychlého sledu startů, kdy jsem víceméně limitován pouze pauzou na natankování. Dost jsme s Jardou propočítávali spotřebu paliva a náklady na provoz heli této třídy se spalovacím motrem. Podle našich odhadů jsme měli vypočítáno přes deset tisíc korun ve spotřebovaném palivu za rok. Nakonec se ukázalo, že při mém stylu létání a počtem startů na letových dnech to není zas až tak strašné. Za první tři měsíce jsem spotřeboval necelých šestnáct litrů paliva což je něco málo přes třiapůl tisíce korun za nitrované palivo tedy něco kolem dvanácti stovek za měsíc, což je v mém případě přijatelná částka. A za rok můžeme počítat přibližně s osmy měsíci vhodnými pro létání. Dalo by se tedy přepokládat s nákladem deseti tisíc korun pro palivo na celý rok. Teprve provoz ukáže, jaké provozní náklady jsou třeba na padestákovou třídu rc vrtulníku. Více o Raptor 50.


ION Pro Plus

ION


Model ION Pro Plus je velmi kvalitní a populární hotliner. Je znám svou skvělou kvalitou a především letovým projevem. Jeho předurčení je jak pro termické létání, tak létání pro svižnější průlety a zvládne i lety na svahu. Měl jsem v ruce hotliner Scorpion od firmy Reichard model a byl jsem s ním velice spokojen. Ion je navíc v této verzi pro plus vybaven plnou mechanizací křídla, tedy křidélky a vztlakovýma klapkama. Ovládána je výškovka jedním servem přímo v ocasní části trupu, což zajišťuje velmi přesné ovládání. Dle výrobce je třeba osadit velmi kvalitní serva, jelikož model dosahuje vyších rychlostí až 190km/h a je schopen letu ve větru až do cca 20m/s. První den, kdy jsem si Iona opravdu užil, byl až v únoru 2008 v české Lípě, kdy jsem si ochutnal i trošku termiky. Skvělý zážtek.
Ukázalo se, že váha Iona kolem 1760g je málo a chce to kolem 2000g. Což zlepší dynamiku letu. Více o ION Pro Plus.

Raptor E620SE

E620SE

Pořídil jsem si velký padesátkový elektro vrtulník Raptor E620SE. Více o Raptor E620SE.

 

Raptor 90 3D

R903D

 

Pořídit si opravdu velký model rc vrtulníku byl můj sen a již delší dobu jsem se poohlížel po Raptoru 60 se spalovacím motorem. Každý kdo se tomuto hobby věnuje, tak jistě ví kolik pořízení takového modelu stojí. Je zde již značný rozdíl v pořizovacích nákladech na šedesátkovou třídu oproti padesátkové. Pro tento model jsem se rozhodl ze dvou důvodů. Prvním byla již několika letá zkušenost s Raptorem 50 ve verzi V2.5 Titan a tím druhým důvodem byla momentální akce, kdy se prodával Raptor 60 s motorem a výfukem TT70 téměř za poloviční cenu. Což mě velmi rychle donutilo se rozmyslet pro jeho pořízení. V polovině sezony 2010 jsem jej přestavěl na verzi 90 3D. Více o Raptor 60.

Unique L

UniqueL

Unique L jsem více méně pořídil z důvodu, že jsem měl doma navíc nevyužité vybavení pro takovýto model. Na druhou stranu jsem si chtěl nějaký model v tomto provedení pořídit. Nabízela se i menší varianta Unique, ale proč nezkusit hned větší a novější typ tohoto modelu. Více o Unique L.

Stiletto

Stiletto

Stileto je celolaminátový pylonový model pro adrenalinové rychlostní létání. Model jsem pořídil pro ochutnání jeho rychlosti a víceméně také z důvodu přebytečného vybavení v modelářské dílně. Více o Stiletto.


Raptor X50

RaptorX50

Nový model vrtulníku se splaovacím motorem Novarossi. Moderní a lehká konstrukce rámu z carbonu. Velký rozsah cykliky, předurčuje model pro agresivní 3D akrobacii. Více o Raptor X50.


Mini Titan 325SE

MT325SE

Jeden z menších mini vrtulníků na pohon 3S lipol. Pořídil jsem ho z druhé ruky. Zánovní a nelítaný. Později jsem do něj instaloval FBL jednotku Microbeast V3.0 Více o MT325.
 


  Open RC Truggy - Car 1/10

Truggy

V dnešní době 3D tiskáren, jsem i já vklouzl do tajů a pořídil si stavebnici 3D tiskárny. A tady je jeden z mých prvních modelů vytisknutých na tiskárně. Je to open source projekt, který vyvinul návrhář Daniel Nore. Jedná se o RC auto v měřítku 1/10 na pohon střídavým elektromotorem. Více o Truggy.



REED 360 quadracopter

Reed

Jako druhý model vyrobený na 3D tiskárně je malá quadracoptera, kterou navrhl český designer Marin Laža. Pohon na 3S lipol, GPS a řídící jednotka NAZE32 pro úplný začáteky z quadracopterou. Více o REED.
 


Beta Quad

beta_quad_1

Chystám se na tisk dalšího modelu. Tentokrát to bude Open RC Quadracopter od Daniel Nore. Více zde.


Oblivion Heli 300+
 


Oblivion

Chystám se na tisk dalšího modelu. Tentokrát to bude Open RC Oblivion Heli 300. Více zde.


Vybavení, které používám pro řízení, obsluhu a servis modelů

JR X-3810 ADT

X3810

Pro řízení modelu používám rc vysílač firmy JR model X-3810ADT. Vysílač disponuje elektronickými trimy, pouze na plynu je trim mechanický. S vysílačem jsem velmi spokojen, skvělá je zkrácená dráha plynu nebo i možnost jedním kanálem ovládat governor. Motor zhasínám přesunutím trimu plynu do minima, ale je to asi běžné i u jiných vysílačů. Křivky plynu a kolektivu jsou pěti bodové a pro mě zatím dostačující. Co by mohlo být ještě na závadu a někdy bych to i rád uvítal, je použití fukcí DR a EXPO, včetně ovládání gyra GAIN pro každý letový režim zvlášť. Vysílač má pouze dvě možné nastavení, které se dají přiřadit letovým režimům a zpravidla používám jedny hodnoty pro NORMAL a IDLE 1 a druhé pro IDLE 2 a HOLD. Co jsem naopak přivítal, je možnost nastavování jakéhokoliv letového režimu při zapnutém modelu nebo nastartovaném motoru. Kdy zůstává zapnuta autorotace (hold) a mohu ladit křivky jiných letových režimů. Nevím zda to je běžná funkce, ale například u MX-22 jsem tuto možnost nenašel a bylo nutné vždy motor zhasnout nebo odpojit pohonnou aku. Není zde možné měnit ovládací prvky dle funkcí a jsou přiřazeny na pevno. Dále mi vyhovuje provedení otočných trimů jako otáčecí kolečka na horní straně a nikoliv z boku jako to bývá obvyklé. Nemusím tolik sledovat jejich polohu, jelikož je méně pravděpodobné jejich nechtěné otočení. Vysílač mám od konce roku 2005 a jsem s vysílačem více než spokojen. Do budoucna bych uvažoval o pořízení nejvyší řady Graupner MX-24s Profi v palcovém provedení. V roce 2008 je na trhu nový vysílač JR PCM9XII Limited Edition a její pořízení je více než aktuální.

 

JR PCM 9XII Limited Edition

JRPCM9XIILE

V letošním roce 2008 asi v mém největším rozvoji v modelařině jsem si pořídil nový vysílač od firmy JR model PCM 9XII v Limited Edition. Od běžné verze se liší bíle podsvětleným displejem a zlatým designem. Velmi jsem uvítal pěkný a přehledný display, snadné ovládání, přehledné menu a atraktivní vzhled. Pro používání v heli programu jsem uvítal sedmy bodové křivky, až pět letových režimů plus autorotace a do jisté míry i možnost změny některých ovládacích přepínačů. Velmi oblíbenou mám zkrácenou dráhu plynu, kterou jsem požadoval. Byl jsem na ni zvyklý z předešlého modelu JR X-3810ADT. V případě zájmu jsem schopen tuto úpravu zajistit i na vaší Tx. V roce 2009 jsem přešel na systém 2.4GHz Duplex od Jeti models. Více o JR PCM 9XII LE.

 

Jeti DS-16 RED Carbon Line

DS16_1

V roce 2016 jsem si udělal radost a pořídil si nový vysílač od Jeti models CZ. Obsahuje systém Duplex a přenos telemetrie. MODE lze po demontáži zadního krytu nastavit dle potřeby. Informace na displeji lze rovněž nastavit a zobrazit dle uživatele. Více zde.

 


 
  Prometheuss 500

Prometheuss

Koncem roku 2010 jsem se rozhodl pro návrh, vývoj a výrobu vlastního nabíječe pro nabíjení lipol akumulátorů. Účel byl jednoznačný. Nabíjet na letišti z 12V zdroje. Požadavek byl cílený a to mít nabíjecí výkon přes 500W s účinností přes 85% pro 10S lipol sadu. Více o Prometheuss


Start box

StartBox

Používám Start-Box od firmy Robbe. Dodává se jako stavebnice a je nutné jej postavit a natřít vhodným přípravkem. Jde na něj upevnit kanystr s palivem, má šuplík pro nějaké vybavení, místo pro vysílač, starter, startovací hřídel a pár pozic pro šroubováky a klíč na svíčku. Na jedné straně je prostor pro napájecí aku power panelu a starteru. Je tak možné mít ve start boxu veškeré potřebné vybavení pro start motoru letadla nebo vrtulníku. Mám zde i mazadla jako WD40 na některé pohyblivé části modelů a ošetření motoru při odstavení, mazadlo Robbe na převody vrtulníků a antistatický sprej pro elektro modely. Pro startování používám kompaktní žhavítko na jeden článek 1700NiCD s věstavěným ampermetrem. Nebo využívám power panel. Starter jsem si kdysi pořídl na letadla od firmy Kavan. Nastartuje bezproblémů i benzínový motor o obsahu až 20ccm. Pro start vrtulníků používám vložený nástavec Thunder Tiger s 6mm nástavcem imbus s kuličkou na konci. Nástavec se tak dá snadno vysunout z gumy starteru a použít tak starter pro natočení motoru letadla přes kužel vrtule. Nově jsem si pořídil starter Robbe s nástavcem, avšak imbusovou hřídel jsem osadil ze hřídele TT, která je o poznání kvalitnější. Později jsem si pořídil velmi kompaktní heli starter od Align.

Start Box 2010


5/2010 U starteru bylo nutné vyměnit startovací hřídel. Ta původní originál je příliš měkká na konci a došlo k jejímu opotřebení. Jelikož by byl problém usadit novou hřídel do unašeče, tak jsem zvolil její uříznutí a přivaření nové. Jako náhradu jsem zvolil několika lety prověřenou startovací hřídel od Thunder Tiger, která je značně tvrdší a odolnější na opotřebení. K provozu stačí i starší 3S lipolka kapacity cca 1800mAh pro .90 heli motor.

Nabijec

Nabíječ Schulze z té nejvyší řady. Má velmi dokonalé nabíjecí programy pro NiCD akumulátory. Jeho nabíjecí výkon pro sadu 10S lipol je až 360W ze 12V zdroje.

Balancer

LiPoProfiBal 14. Jeden z nejlepších balancerů. Umí přenášet náboj ze silnějších článků do slabších. Programově se dá nastavit mnoho parametrů včetně napěťových a proudových pro limity.

Tak zvaně start box za těch pár let modelaření doznal několika změn. Hlavní novinkou je heli starter Align STQ100. Velmi zajímavý a precizní starter s integrovanou výměnnou 3S lipol. Spínání elektronikou, tepelná a něpěťová ochrana. Startovací hřídel s volnoběžkou snadno demontovatelná a indikátor LED o stavu aku. Interní 12V Pb aku 7Ah, již pomalu dosluhuje po cca šesti letech provozu. Pohání pouze palivové čerpadlo a případně power panel a na to ještě stačí. Dále jsem box doplnil o pár náhradních svíček OS Max 8, které jistě nesmí chybět a nově antistatický sprej pro ochranný nástřik elekro vrtulníku Raptor E620SE, kde se občas projeví problémy se statickou elektřinou. Dále pak pro očištění spalovích vrtulníků čistý hadrřík na setření oleje a široký štětec pro ometení nečistot a případného prachu. Kousek palivové hadičky, kombinované kleště s nožíkem, široký výměnný šroubovák a malý tenký plochý a křížový šroubovák. Pasta na převody vrtulníků kov/plast a klíč na svíčku. Víc není potřeba. A jako nabíječ používám asi TOP vlajkovou loď od Schulze ISL 8-936G High End z řady Chamaleon. Nabíjecí výkon 360W, tři výstupy. První 10A, druhý 5A pouze nabíjení a třetí pro Rx a Tx aku is vybíjením. Na hlavním výstupu je možno vybíjení do odporové zátěže nebo s rekuperací do napájecí aku. Podsvětlení displeje. Výhradně používám pro nabíjení 10S lipol, kdy počáteční proud je na 10A a se stoupajícím napětím až na 42V proud klesne na hranici 8.5A.


Servisní kufr

V servisním kufru mám veškeré potřebné nářadí, zajišťovací Loctite 243 modrý a 648 zelený na šroubové spoje. Dále kleště štípací a úzké, profi imbusy Hudy 1.2, 2.0 a 2.5mm, zahnuté imbusy, balancer Robbe, balancer Hyperion LBA-6, Watt´s Up Meter pro měření výkonu, nabíjecí kabely a jednu nabíječku Ultramat 25 od Graupnera. Dále zde je drobný materiál na elektro instalaci, úhloměr Robbe S1366 pro měření úhlu náběhu rotorových listů a padel vrtulníků. Kovový metr pro měření táhel, posuvné měřítko, nůžky, malé kladívko, nůž, izolačka, oboustranná páska tenká, vteřinové lepidlo a automatický vybíječ Jeti pro NiCD sady od 4 do 16 článků. Nově (8/2011) jsem pořídil 300W nabíječ TEMA SCD 300.

RC simulator


A jako neocenitelný pomocník je letecký simulátor Aerofly Profesional Deluxe, který provozuji na svém PC. V roce 2010 jsem si pořídil novější simulátor Phoenix RC ve verzi 2.5.

Konec sezony 2010

Sezona 2010 by se dala uzavřít jako velmi úspěšná. Nalétáno se všemy modely přes dvěstě startů. Jen asi třicet bylo na Ionovi a Unique L, ostatní na heli. Převážně však na R90 3D. Devadesátkový vrtulník budí respekt a vyvolává ve mě velmi příjemný pocit, že mám nadvládu na něčím tak nezkrotným.

Podařilo se vyladit do velmi uspokojivého stavu elektropohon Raptora E620SE. Ovšem pro plné 3D by bylo zapotřebí použít akumulátor s větší kapacitou. V letošní sezoně jsem pořídil dva nové akumulátory Hyperion a zajisté bych si jej pořídil i do E620SE. Tyto akumulátory se zatížitelností až 35C, a tuším že se snad již objevuje i verze s 45C, jsou velmi tvrdé a udrží napětí dost vysoko po celou dobu letu. A to se významně projeví na výsledném výkonu v letu. Přepokládám akumulátor o kapacitě cca 4000-4200mAh. Hmotnost navíc by nebyl problém jelikož s tím je motor schopný si dobře poradit.

Trošku zklamáním byla Unique L. Jako akrobatický model mě moc nenadchl. Na 3D styl to není a do FAI to má daleko. Je to něco mezi. Doporučení je asi jen pro začínající modeláře, kdy na menších výchylkách se s ní dá dobře létat. Na celém modelu velmi pokazil můj názor vliv směrovky. V nožovém letu je velký problém se vůbec udržet a to za poměrně velké výchylky výškovky a dorovnání křidélky. S doporučeným pohonem je to celé ještě horší a nejlépe je použít 40A regulátor a motor k tomu doporučeným na 3S lipol s větší vrtulí pro akrobata.

Velmi zdařilý byl provoz Raptora 90 3D. V polovině sezony proběhla jeho přestavba z 60 verze na 90. Základní věci jako delší trubka a vzpěry. Listy jsem ponechal 680mm. Ale jen z hlediska vyšího výkonu a šetření motoru. Snad jen na nutnou výměnu kompletní spojky z R90 3D. Původní 60. praskla. Ke konci sezony se ji podařilo vyladit motor k trvalé zátěži v tic-toc a to již u tak těžkého modelu jako je můj R90-3D je úspěch. Přeci jen váha nenatankovaného modelu je přibližně 5.4kg a to patří ve své třídě k opravdu těžkým modelům. Jen pro zajímavost na závěr zde uvádím stav provozních hodin Tx pro tento model, který ukazuje 23h:11m. Samotný model má jen 15h:48m moto hodin. Zde je vidět kolik času navíc je třeba k sestavení a zalétání modelu, včetně času ztráveného přípravamy pro let a jeho servisem.

Druhé tak trošku zklamání přišlo z pohledu IONa. Nutná oprava náběžky hlavního křídla. Model tak ztratil svou původní krásu, ale na funkčnost to naštěstí vliv nemělo. Při jednom trošku podivném přistání jsem na brzdách ztratil rychlost a zřítil se z cca dvou metrů a tvrdě dopadl na zem. V zadní části praskl trup a to docela významně, takže bude nutná větší oprava. Obdiv zaslouží motor Mega. Přesto že je v provozu za hranicemi doporučení výrobce, tak i nadále velmi spolehlivě funguje po třetí sezonu.

A na závěr malý Hornet X-3D který významně ožil s novým akumulátorem Hyperion předvedl to co ještě dosud neukázal. Zvýšila se stabilita na zvýšených otáčkach až 2850 za minutu, kdy je možné i v mých rukou vytočit tři přemety vpřed i vzad za sebou a to považuji u sebe za úspěch s tak malým modelem jako je právě Hornet.

Celá sezona až na drobné nedostatky se obešla bez jediné velké rány kterého koliv modelu. U vrtulníků to bylo jen poškození vrtulek škrtnutím o zem a pár nutných lepících oprav při záletu neposlušné Unique L.

Konec sezony 2011

Sezonu 2011 jsem ukončil poměrně brzy a to někdy koncem září. V raptoru E620SE jsem upgradoval programové vybavení pro bezpadlový systém Microbeast na nejnovější verzi V3.0.8.6.1. Bylo nutné kompletní nastavení systému. Ponechal jsem jej stejné jako u předchozí verze dvě. E620SE jsem osadil novým akumulátorem Hyperion 10S lipol 4200mAh 35C. Váha modelu vzrostla, ale přednost dávám lehké akrobacii a ne 3D. Rovněž vítězí delší doba letu.
Pro velkou spokojenost s modelem hotlinera ION Pro+ od JP models, který jsem měl téměř tři roky, jsem si u výrobce objednal nový. V novém oranžovém zbarvení s jednodílným křídlem.
Dále mám objednaný nový nabíječ od Thunder Power TP1430C, který umí nabíjet až 30A, napájení 12-24V a výkon téměř 1000W. Hlavní výhodou je nabíjení až 14S lipol z jednoho kanálu. Obsahuje interní odpojitelný balancer.
Jako největší novinku vidím nový model vrtulníku padesátkové třídy se spalovacím motorem od Thunder Tiger Raptor X50 s motorem Novarossi.
Dále ke změnám došlo u Raptora R90 3D, který jsem osadil listy Champion v délce 720mm. Po loňské vážné havárii modelu jsem kompletně prošel a revidoval stav palivové soustavy a motoru, kde bylo nutné vyměnit poškozené těsnění pod hlavou motoru. Nyní již motor funguje tak jak má.

Sezony 2012-2016

V těchto letech jsem modelařil, ikdyž trochu méně. Začli problémy s náhradnímy díly ma Raptory. Shánět se musí ze světa. Ještě funguje Helikraft. Převážně je však spousta dílů přes EBAY z Itálie a Německa. Podařilo se mi postavit druhý model ION Pro+, ale použil jsem serva MKS a na křidélku jedno odešo hned na začátku při záletu. Křídlo jsem opravil, ale model vydržel asi sezonu a v letu se křídlo zlomilo. Aktuálně sháním díly na Horneta X-3D. Něco se ještě sehnat dalo a do zásoby jsem sehnal novou stavebnici Hornet II a upgrade na CCPM pro Horneta FP. Takže díly ještě budou. Postavil jsem model quadracoptery REED360. Kterou navrhl čech Martin Laža. Hodně ji beru na lítání a trénuji visení ve všech směrech a trénuji couvání. Pořídil jsem nabíječku Turnigy Reaktor 20A 300W s balancerem. Na malé modely velice dobrá i s interním balancerem. Také jsem již asi v roce 2013 opustil model klub Lipence. Nedovolil mi to čas.
 

Konec sezony 2017

Ikdyž je sezona teprve v polovině, už teď se pojme podívat na to co se událo. Po třech letech jsem dokočil model RC auta Truggy na tiskárně. Aktuálně mám potíže s vysílačem DS-16, kdy se zdá, že vysílač má potíže s vysíláním. Znamenalo to pro mě třikrát problém s řízením Raptora X50 a s Raptorem E620SE, který dvakrát havaroval. Podle dostupných informací, je na závadě chyba softwearu vysílače. Rovněž se mi podařilo vyladit tiskárnu K8200 a tiskové profily, že prakticky už jen tisknu a neladím. Používám minimálně slicovací program Repetier Host a na plno Simplify3D. Pustil jsem se do tisku modela letadla replika Edge od 3DLabPrint. Zatím s tím trochu bojuji, ale na příští rok bych to vládl.
Hodně trénuji na quadracopteře REED360. Trénuji couvání. Hodí se pro heli. Řídí se dost podobně, ale ceny oprav jsou minimální. Jen trocha plastu do tiskárny a vrtule. Raptor X50 neustále pálí žhavící svíčky. Prostě nesnese větší obsah nitra. Létám na 30% Bekra. Budu ale přecházet na 16%. Nabíječka Thunde Power 1430C shořela a již nejde opravit. Má velmi nekvalitní chlazení.
 

 

Zpět na hlavní stránku